November 2015

Láska x Nenávist?

24. november 2015 at 19:10 | ℳℴℓℓỿ ♔ |  thoughts
Tenhle článek bude jakési vysvětlení k jednomu z mých předešlých článků. Ten článek na který upozorňuji měl u vás velký ohlas. Psala jsem ho ze srdce, protože jsem to tak cítila... Chtěla bych vám povyprávět můj příběh... Mě a BOŽSKÉHO, řečeno slovy Carrie Bradshaw...

Začalo to zhruba před 9ti lety. Náhodně jsem na jednom srazu našich rodinných přátel poznala rodinku, mamku a taťku, kteří měli 5 dětí. 4 kluky a nejmladší - holčičku. Jmenovitě od nejstaršího: Tadeáš, Josef, Jiří, Jakub a Eliška. Od první chvíle jsme si padli do oka s Jakubem. Je o rok starší než já. Mě bylo 11 a jemu 12, když jsme se poznali. S čistým srdcem můžu říct, že se mi líbil od první chvíle. V návalu dětské sympatie jsme si vyměnili telefonní čísla a začali jsme si smskovat a volat. Většinou to bylo o každých prázdninách. Přirostl mi k srdci. Smáli jsme se spolu... Zapoměla jsem říct, že bydlí skoro 200km ode mě. A já se samozřejmně zamilovala... Jak jinak že? Viděli jsme se každý rok na stejném srazu, kde jsme se i poznali... Jak jsme tak rostli začali jsme se oba měnit. A já mezitím už chodila s pár klukama... Mimochodem to byla hrozná chyba, protože všichni ti kluci mi ublížili a mě vždy zůstaly jen oči pro pláč. Na Jakuba jsem občas zapoměla na dlouhou dobu. Měla jsem ho v srdci vždycky, ale neměla jsem ho stále na paměti. Znáte to - sejde z očí, sejde z mysli...

Když mě bylo asi 16 a jemu 17, pocítila jsem poprvé, že už je to mezi námi jiné. Už jsem ho najednou nebrala jen jako kamaráda, ale už nějak mezi námi bylo jasně zřetelné, že jsme holka a kluk. Nevím jak to popsat, prtostě jsme už nebyli děti a všechno se začalo brát jinak. Když jsem ho viděla, už jsem nebyla tak v pohodě, ale byla jsem hrozně nervózní a strašně mi bušilo srdce. A můžu říct, že nás to dost odcizilo. Já měla pocit, že se nic nezměnilo, ale pěkně jsem narazila. On mi dával jasně najevo, že si k sobě nemůžeme dovolit to, co dřív. Že už nám přece není 11 a 12. Tím skončilo naše několika hodinové volání si, smsky... Chybělo mi to. Nejvíc mě samozřejmně dokázalo vytočit, když mojí sestře řekl, že se mi celý rok neozval, protože si chce ''holky zatím držet od těla'' a mě neřekl nic... Nevím proč, asi mi nechtěl ublížit... Pozdě... A nebylo to naposledy.

Pak mi hodně ''pomohlo'' když jsem ho viděla, jak se snad dvě hodiny bavil s jednou holkou. Nebyla hezká a samozřejmně jsem nechápala, proč se s ní baví. Jo a tenkrát mi jí snad i představil - Kristýna. Na moje bolavé 17leté srdíčko to byl jed. Sypání sole do otevřené rány... Možná jako mojí osobní pomstu jsem byla s jinými kluky, ikdyž on to nevěděl. Pro mě to bylo jako pohlazení po duši. S hloupou domněnkou, že kdyby to věděl, že by mu to děsně ublížilo. I přes to všechno on byl pro mě stále číslo jedna, na něj jsem nedala dopustit. Vždycky se ke mě choval moc hezky a pamatoval si o mě hodně věcí s čímž jsem ani nepočítala. To mi dávalo pocit, že mu nejsem ukradená. Navíc si další rok oné Kristýny ani nevšiml a mě jo... V roce 2013 (to mu bylo 19 a mě 18) se v jeho životě stalo něco významného a důležitého (co to bylo je asi těžké vám vysvětlovat, né že bych nechtěla a neberte to tak, že z vás chci dělat blbečky, kteří nic nepochopí, TO NE! Ale nevím, jak bych to vysvětlila :D) jsem šla za ním mu pogratulovat a byla jsem dojatá, skoro jsem uronila slzu a on mě objal. Mimochodem ten den objal hodně lidí, ale mě nejdéle. To je pravda! To objetí mnou otřáslo, no ještě aby ne! Potom co jsme se od sebe odtrhli :D jsem byla rudá jako rajče a úplně mimo a on taky. Nějak trapně jsem se s ním rozloučila a šla jsem za mojí rodinkou.

Od té doby jsem na něj myslela pořád. Ale nikam se to nehlo. Moje sestra do mě pořád hučela, že si myslí, že se líbím buď Pepovi, nebo Jirkovi. Ale srdci jak známo neporučíš. Loňi, tedy v roce 2014 jsem si na mojí první dovolené u moře, v Itálii uvědomila, jak miluju Italy :D ale taky uvědomila, jak moc pro mě Jakub znamená. Vždy byl pro mě jakousi kotvou, která je stále tam kde má být a to jen já jsem stále lítala okolo a byla jsem hodně divoká. Srovnala jsem si v hlavě co chci a co ne. A udělala jsem v životě taky jedno hodně důležité rozhodnutí (stejně jako Jakub). NA obviklém setkání jsme se viděli a ochomýtal se okolo mě docela hodně, až mě to překvapilo. Musím dodat, že s jeho mamkou si vždycky povídám. A moje mamka s ní taky. Nejvíc si ovšem rozumím s jeho sestrou Eliškou. Teď jí je 17. Ale je hrozně milá a hodná. Prostě abych to shrnula. Poslední dva roky se to naše odcizení změnilo. Byli jsme si blíž. A proto jsem logicky myslela, že ke mě opravdu něco cítí. Ale musím konstatovat, že jsem zjistila, že je ve svých 21letech pubertální pako a že je úplně jinde, než jsem já. A taky se mi zhnusil, když jsem zjistila, že se stydí za svoji rodinu. Tohle je pro mě rána z čistého nebe. Já jsem dost rodinný typ. Rodina je pro mě nejvíc na světě. A bylo toho mnohem víc... Zjistila jsem, že je dost povrchní a rozhodně ho neznám, tak jak jsem si myslela. Už není ten kluk se kterým jsem prokecala hodiny a propsala desítky smsek. Zlomilo mi to srdce, ale poprvé v životě mám před někým náskok. Můžu si tu bolest prožít sama v koutku a pak nebýt překvapená.

Ale momentálně se ve mně snoubí dva pocity - láska a nenávist. Myslela jsem si, že to není možné, ale bohužel ano... Miluju ho a říct to nahlas je pro mě strašně těžké, protože jsem introvertní člověk. Stále ho mám v srdci a nemůžu zapomenout na to co jsme spolu zažili. Letos jsem ho neviděla a proto jsem zvědavá jak se ke mě bude chovat příště. Ale tím, že mám náskok, je to pro mě výhoda... Srdce se zavírá... VSTUP ZAKÁZÁN!